Jaké knihy mám na výběr?

Jmenuju se Chase Cooper a tohle je můj čtvrtý deník nindži ze šestky. Od mého posledního zápisu uběhlo několik týdnů, ale na mojí škole nebývá klid dlouho. Blíží se vědecký veletrh a všichni makají jako o život, aby svoje projekty dokončili včas. Ale na začátku týdne projekty začínají mizet a najdou se později úplně zničené. A zmínil jsem se o tom anonymním pozvání, které jsem dostal a které mě poslalo na napínavé pátrání po zmizelých projektech? Teď je osud vědeckého veletrhu v mých rukách, zatímco se snažím udržet náskok před pachatelem…

Pravidla, která řídí druhý stupeň základních škol, nám často zůstávají záhadou. Ale pro Erika Haskinse je to záhada, kterou potřebuje vyřešit, a to rychle. Do šesté třídy byl Erik normální, průměrný kluk, ale z nějakého nevysvětlitelného důvodu z něj parta tří kluků udělala Pošuka. Dokonce i jeho nejlepší přítel, s nímž kamarádí už od první třídy, se postaví proti němu. Eric nemůže pochopit, proč se stal Pošukem právě on, a dojde mu to až ve chvíli, kdy se dozví o Knize šikany – tajemném průvodci, který učí Jak dělat potíže, aniž by ses do nich sám namočil; jak řídit školu a být Někdo. A taky, jak vybrat Pošuka – jedince, jenž se stane tím nejtrapnějším z nejtrapnějších. Eric Haskins zatím zůstává Pošukem, ale je předurčen k tomu, aby na nejnižší pozici společenského žebříčku nezůstal navždy.

Nebojte se vzít tenhle deník do ruky, je suchý, přestože je uvnitř samá voda! Jak by taky nebyl, když si ho píše malá vodnice. Jmenuje se Puškvora a bydlí s rodiči, se starší sestrou Dušanou a mladším bráškou Bláťuldou v rybníce jménem Žabakor. Ve vodní škole už vychodila dvě třídy, protože je však chytrá a šikovná, po prázdninách nastoupí do školy lidské. To bude fuška! Ale teď jsou před ní prázdniny a ty si chce pořádně užít – mokře dobrodružně! Bavte se a luštěte s přiloženým sešitem. Pro toho, kdo pěkně přečetl knížku, to bude hračka!

Sbírka obsahuje Werichovy bajky a pohádkové prózy z autorova posledního tvůrčího období, převážně z let 1959–1972. Příběhy, napsané po oblíbeném a úspěšném Fimfáru, jsou stejně tak nápadité, poetické i humorné, láska v nich vítězí nad nenávistí, vstřícnost nad arogancí, statečnost nad zbabělostí, dobro nad zlem, jak už to v pohádkách bývá, ale zde čtenář silně vnímá „duši“ moudrého klauna. Přesto nás Werichovy pohádky znovu a znovu okouzlují a stále se k nim chceme vracet. Editor výboru Ondřej Müller pečlivě vybral 15 pohádek a bajek do knížky s tajuplným názvem Deoduši, která byť má podnázev Dospělé pohádky, potěší čtenáře všeho věku – stejně tak jako příběhy fimfárovské.

Agatha Christie, „první dáma detektivky“, nade vše milovala nejen spletité šarády, ale i nejrůznější dětské hříčky, básničky či lidové písničky. Kdo by neznal třeba Pět malých prasátek anebo právě Deset malých černoušků? V neúprosném rytmu známého popěvku tu černoušků ubývá stejně jako hostů v luxusním sídle na ostrově, bouří odříznutém od světa. Jakási ďábelská síla žene podle předem připraveného plánu jednoho po druhém do záhuby, až nezbude žádný. Kam však zmizel vrah? Napínavá detektivka, která se dočkala několika filmových zpracování a hrála se na desítkách světových jevišť, patří bezesporu k tomu nejznámějšímu, co velká anglická autorka napsala.

Co kdyby v poštovní schránce žila příšera? Co když máte ve škole skříňku, která požírá lidi? Pozor na hrbol pod kobercem, může obživnout! A co by se vám mohlo stát, kdybyste procházeli tichou, temnou, úzkou uličkou? V téhle STRAŠIDELNÉ SBÍRCE je 25 hrůzostrašných povídek. Všechny o lidech, kteří se BOJÍ. Hodně bojí. Přečtěte si jejich příběhy. Uvidíte, jestli máte strach ze stejných věcí. Protože jestli se teď nebojíte… TAK SE BÁT BUDETE.

Další setkání s Edou Nerudou, jeho rodiči, bláznivým strýcem Karlem a tetou Blankou a nejen s nimi, přináší ještě nečekanější a napínavější příhody než to minulé. Vtipná kniha, jejíž chytrý humor a slovní hříčky pobaví i starší čtenáře.

Krádež uměleckého díla, pokus o vraždu, rafinovaná loupež diamantů nebo sňatkový podvodník... To je výběr z kriminálních případů, kterým můžeš přijít na kloub v šestém pokračování detektiva Klubka. Tentokrát se obětí jednoho z třinácti případů stane i sám Klubko. Neuctivý zlodějíček si ho vyhlédne přímo na konferenci nejlepších kriminalistů světa. S detektivní superlupou můžeš Klubkovi pomáhat s vypátráním všech zločinů. Připrav se na zapeklité případy!

Fletcher Moon není ledajaký dvanáctiletý kluk.Už v jeho třech letech se u něj projevily vlohy pro detektiva.Dostane zvláštní případ a najednou se okolo dějou divné věci.Objeví Fletcher kdo za tím skutečně stojí?

Je jaro 1997. S kamarádem z univerzity se toulám po zvlněných prériích amerického středozápadu. Nemáme moc vody a vlastně ani žádné vybavení. Někdy večer nás straší oranžové blikání světlušek, jaké z Evropy neznáme. Mezi bílými kameny nacházíme kosti zvěře. Překonáváme rokle a koryta potoků. Máme pocit dobrodruhů, což je směšné, protože k nebližší civilizaci je to pořád nanejvýš den pochodu. Nejsilnějším dojmem je ale překvapení: Karel May prý nikdy v Americe nebyl. Jak to, že se skutečná krajina tak přesně podobá té, kterou popisuje ve svém Old Surehandovi? Je to jako vrátit se domů… Je léto 2005, večer. Ležíme s dětmi v týpí na jedné jihočeské mýtině. Ostatní odjeli, jen naše rodinné týpí zůstalo stát na břehu potoka. Tati, vyprávěj něco! Odlesky dohasínajícího ohně hýbou obrázky na pomalované plachtě. Dobrá, příběh bude o prérijních indiánech. Dohromady o nich nic nevím, ale za ta léta bydlení v týpí… je to jako vrátit se domů. Toho večera se rodí malá indiánka a dostává své jméno: Bojuje s kunou. Je opět léto, o tři roky později. Tak jim to napiš, navrhuje má žena. Letos totiž vyprávění nebude. Rodina jede tábořit beze mě, sedím doma s čerstvě sešitou šlachou. Nepíše se mi snadno. První náčrty tří příběhů jsou výsledkem týdenní usilovné práce, sotva stihnu spát. Papír neunese vše, co se povídá u ohně. Uvažuji, nakolik by mělo vypravování popisovat realitu indiánského života. Nakolik by se mělo stát etnografickou studií. Takový nápad ale rychle zavrhuji. Nikdy českým dětem nevysvětlím, jak žili prérijní indiáni. Ani to sám nevím. Vstřebávám základní lakotská slovíčka, ale zároveň vím: ty příběhy jsou zkrátka o nás. Troufale spoléhám na mayovský efekt. Je lépe vyprávět, než poučovat. Mnohem později se mi dostává do rukou aspoň nějaká „indiánská“ literatura. Škola Malého stromu: jakkoli Čerokíjové nežili na prériích, postava dědečka je tolik příbuzná s mým thunkašilou! Mluví Černý jelen: může to být náhoda, jak moc se vize Kulhavého psa podobá vizím indiánským? Lakotské pověsti. Indiánské pohádky. Lid Rudého oblaka. Tyto a mnoho dalších knih mě teprve dodatečně uvádějí do světa, který jsem už přece tak dobře znal! Na povídkách, nyní už téměř dokončených, není třeba skoro nic měnit. Modrá obloha, praskající oheň, nekonečně rozlehlé pláně a hučení rozvodněných potoků mluví ke všem stejně. Vrátil jsem se domů.

Bartoloměj a Hetička nejsou obyčejné lidské děti – jejich otec byl jedním ze Sídhe, národa vznešených elfů. Obyčejný smrtelníkům se moc nepodobají – mají strnulý černý pohled a na hlavách jim místo vlasů raší větvičky. Žijí ve městě Bathu, které se stalo útočištěm nadpřirozených bytostí pronásledovaných lidmi. Když náhle začnou za tajemných okolností umírat vílí děti, musí Bartoloměj spojit síly se zneuznaným mladým politikem Arturem Jelibo a vypátrat vraha dřív, než se součástí hrůzného spiknutí stane nedobrovolně i on sám.

Třináct příběhů, které děti znají z televizních večerníčků, o zvláštním zvěřinci, kam rodiče posílají své děti, které se proměnily ve zvířata. Pro děti od šesti let. Někdy se to tak přihodí, že z úplně obyčejné holky nebo obyčejného kluka se najednou stane děsné zvíře: třeba drak, gepard nebo včela. Právě pro takové případy existuje Dětský zvěřinec, jeho ředitelem je úplně malý - stodvaceticentimetrový pán, který má rád děti i zvířata. Na svém výjezdním superprkně Tornádu vyráží na zavolání rodičů, kteří potřebují pomoci s dítětem - zvířetem. Právě ředitel vypráví příběhy o tom, jak se děti ve zvířata proměnily, proč se to stalo a hlavně, jestli a jak se mohou zase zpět změnit v děti. Zajímavá a veselá vyprávění o dětských starostech doprovázejí celostránkové ilustrace Šárky Zikové.